Historie a současnost

Historie a současnost

Foto: J. Tesař



Kde se Korytná nacházi?

Ze všech obcí mikroregionu Východní Slovácko můžeme snad jen Korytnou považovat za čistě bělokarpatskou obec. To zejména z toho důvodu, že celý její katastr se nachází na území Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, a také proto, že je od zemědělské krajiny Slovácka opticky oddělena lesnatými návršími Lipiny a Prašnice. Ves Korytná –její název je podle pověsti odvozen od koryta pro napájení dobytka.Leží ve výšce 340 m n.m. v krásném údolí čili „korytě“ na pravém břehu potoka Korytnice, který pramení v lese Kadlečková ve výšce 525 m n. m. a po necelých šesti kilometrech toku ústí před Nivnicí do říčky Bystřičky. Katastr obce zaujímá kromě široké kotliny Korytnice ještě sousední údolí potoka Lubná a hřeben mezi nimi. Je to velice malebná, protože členitá a lesnatá krajina, v níž většinu nelesních pozemků tvoří louky a pastviny.

 Přijedete-li do Korytné od Uherského Brodu, zaujme vás sice svou příznivou polohou na úbočí živě zelené kotliny, ale neuvidíte ji celou. Takový pohled vás čeká, přijedete-li z druhé strany, z hor. Přesněji řečeno od sousední karpatské obce Strání. Stojí to za to, zastavit na chvíli auto či kolo nad velkou serpentinou a pokochat se pohledem na harmonickou krajinu s jednoduše uspořádanou obcí kolem hlavní silnice a několika jejich odboček.Váš zjihlý pohled nenaruší žádná technická monstrózní stavba ani složitá silniční síť a do uší vám bude znít jen štěbetání ptactva mísící se s bučením pasoucích se stád. Na severozápadním až  severovýchodním horizontu uvidíte vzdálené vršky Hlucké pahorkatiny a Vizovických vrchů a kdesi docela vzadu hřebeny Chřibů.

Historie

Korytná je historicky nejmladší obcí Východního Slovácka. Podle některých pramenů byla pravděpodobně založena v r. 1270, avšak první zmínka o ní pochází až z roku 1331, kdy obec i sousední hospodářství Volenov odkoupilo město Uherský Brod. V roce 1357 Uherskému Brodu toto držení potvrdil markrabě moravský. Z jiných materiálů vyplývá, že v roce 1359 třetinu Korytné odkoupili, společně se sousedním Stráním, bratři Petr a Franěk z Kunovic. Krom toho z listin daných v roce 1381 vyplývá, že tu Ctibor z Lipova vlastnil dvůr se sedmi lány. Většina pozemků a majetků v Korytné však zůstala součástí uherskobrodského panství a později velkostatku, a to až do zániku patrimoniálního zřízení v roce 1848.

Stejně, jako všechny obce na moravsko-uherském pomezí, prošla i Korytná v průběhu staletí mnoha těžkými zkouškami. K těm nejhorším patřilo vyplenění obce Bočkajovci v květnu 1605. Uhři znovu obec vyplenili, a dokonce vypálili i se dvorem opět roku 1663. Potom přišly nájezdy Rákocziho vojsk v letech 1704 a 1705. Aby toho nebylo málo, byla Korytná těžce poničena při průchodu francouzských vojsk v roce 1805 a potom ještě při průchodu pruských vojsk v roce 1866. V témže roce a podobně předtím již v roce 1863 zahubila mnoho obyvatel epidemie cholery.

Poslední z velkých katastrof se udála v roce 1895, kdy za velkého požáru vyhořelo 21 korytňanských usedlostí. Korytná byla navíc naprosto chudá zemědělská a hlavně pastevecká obec. Ještě v roce 1880 zde nebyl usazen žádný řemeslník. Většina lidí se živila pastevectvím,

zemědělstvím a hodně jich odcházelo na sezónní práce, například na žně, do bohatších oblastí, hlavně do Rakouska. V zimě pracovali muži v panských lesích. Po roce 1900 část obyvatel Korytné získala práci v továrnách v Uherském Brodě, ve sklárně v nedaleké obci Květná a také v místním vápencovém lomu.

V období 1. světové války, mezi lety 1914–1918, bylo odvedeno z Korytné více než 150 mužů do Rakousko – uherské armády. V řadách Československých legií bojovalo 14 občanů. Padlo nebo zemřelo na následky zranění 30 občanů Korytné.

Během druhé světové války nabyla Korytná strategického významu při převádění uprchlíků na Slovensko. Od roku 1942 se začaly vytvářet zárodky partyzánských skupin, které se zpočátku omezovaly na vydávání a rozšiřování ilegálních tiskovin. S blížícím se příchodem fronty na jaře 1945 se členové partyzánských oddílů zapojovali i do bojové činnosti.

V půli dubna 1945 již byla naše obec plně obsazena německým a maďarským vojskem včetně dělostřelectva a obrněných vozidel. Dne 19. 4. 1945 začalo spojenecké ostřelování dělostřelectvem a raketomety „Kaťuša“ směrem od Strání. Tímto začaly narůstat škody na majetku, ale hlavně i na životech Korytňanů. Dlouho očekávaný den osvobození sovětskou a rumunskou armádou přišel 26. dubna 1945. V tento den jsou uváděny ztráty pěti sovětských a šesti rumunských vojáků. Během osvobozování bylo zabito nebo zemřelo na následky zranění 5 občanů Korytné a 9 bylo zraněno. Bohužel i po válce, vzhledem k velkému počtu nevybuchlé munice, přišlo o život dalších 8 dětí.

70. výročí osvobození (PDF 5.42 MB)

 

Znak obce

Symbol svatého Václava, patrona obce, je i dnes součástí znaku obce, který se postupně vyvíjel. Na pečeti obce z roku 1687 byly jen zemědělské symboly radlice a krojidla. Později, od roku 1878, byl užíván obraz sv. Václava, patrona obce. Dnes nese moderní znak obce lekno převzaté z erbu bývalé uherskobrodské vrchnosti, hrabat z Kounic. Vedle toho byla uplatněna i svatováclavská symbolika ( vévodská čepice, položená na zkřížené meče ) a nechybí ani připomínka potoka Korytnice ( modrá barva ) i tradičního pěstování švestek pro výrobu známé slovácké slivovice.

Pečeť

Odlitek pečeti: MZA, G 125 Sbírka typářů, razítek, odlitků a ústřižků s pečetěmi, inv. č. 1754.
Daná pečeť se nám dochovala na dokumentu z roku 1749. Jedná se o č. 261 z fondu D 2 Rektifikační akta. Pečeť kruhového tvaru má průměr zhruba 34 mm. V pečetním poli můžeme v erbu vidět zemědělské symboly, pravděpodobně radlici a krojidlo. Kolem dokola můžeme číst majuskulní nápis: PECZET.OBECZN.DIEIDNI.KORITNEI. Zdroj: Moravský zemský archiv v Brně, fb  ze dne 12.6.2023

 

Co můžete v Korytné najít?

Významnou stavbou v obci Korytné je kostel sv. Václava, stojící uprostřed vsi na malém návrší. Dnešní podobu dostal během přestavby v letech 1703 a1723, ovšem původní stavba pochází už ze 14. století. Kolem kostela se dříve rozkládal hřbitov, který byl později přemístěn na západní okraj obce za potok. Ke kostelu se pojí i budova fary a kaple Nejsvětější Trojice, či smuteční síň na hřbitově.

Kostel Sv. Václava

Kaplička Nejsvětější Trojice

„Tato kapička se nachází v Korytné. Byla zničena po první světové válce a znovu obnovena a postavena v roce 1936 panem Františkem Goreckým. Zde se každoročně konaly slavnosti Nejsvětější Trojice i Božího Těla.  K těmto velkým církevním svátkům se kaplička vždy pečlivě zdobila. Na těchto pracích se nejvíc podílely rodiny Goreckých a Kubišových. Po smrti babičky Anny Kubišové se o tuto kapličku stará její dcera Anna Krejčiříková s manželem již 30 let.  Vždy však s láskou pomáhali při výzdobě a dalších pracích dobří lidé z Korytné. Mým přáním je, aby kaplička sloužila nadále církevním pobožnostem i dávala duchovní posilu celé farnosti a všem lidem z okolí." A. Krejčiříková
V roce 2023 se postaraly o novou fasádu rodiny Krejčiříkova a Vlčkova.

 

Kříže - symboly křesťanství 





V roce 2021 uplynulo 63 let od doby, kdy byl tento původní kříž zhotoven. Stál na okraji Zásadí pod Lipinami a dřevo tehdy na něj daroval pan Jan Flasar č.p. 13.
Tesařské práce provedl pan Josef Klon č.p. 31 a korpus daroval farní úřad Velehrad. Jeho opravu provedl pan Václav Špaček č.p. 270.
V pozdějších letech byl převezen sem, před dům č.p. 248 na popud pana Nehněvajsi, který o něj společně s manželkou pečoval. Po smrti paní Apoleny se péče ujala rodina Mikesková.
V roce 2021 byl tento kříž kompletně společnými silami zrekonstruován. Náklady na materiál, ze kterého byl nový kříž vyroben, dále materiál na opravu sochy, samotnou opravu plůtku a jeho okolí, včetně konečné fáze umístnění na původní místo hradila obec Korytná.
Materiál pro výrobu samotného kříže zpracoval na své náklady pan Josef Penčák, sochu opravil na své náklady pan Ladislav Vacula a měděnou stříšku vyrobil na své náklady pan Hynek Rusman.



Díky roku, který je vyznačen na zadní straně kříže jen víme, že ho nechal v roce 1917 vyrobit a na toto místo umístit pan Jozef Kubiš.
Kříž byl kompletně zrekonstruován v roce 2021, a to panem Petrem Blahou z Vlčnova a jeho manželkou, která se věnovala tvorbě samotné sochy. Plůtek vyrobil a umístil pan Radek Mančál. Opravu v celkové výši 120 000,- hradila obec s tím, že 80 500,- se vrátí díky dotaci Ministerstva zemědělství.

Kříž na dolním konci

Kříž byl postaven díky sbírce místních farníků a 14.9.2005 posvěcen otce Martinkou.

 

Hřbitov a smuteční síň

foto před rekonstrukcí





foto po rekonstrukci, rok 2022

V roce 2019 byla na místní hřbitov dotažena voda díky vybudování retenční nádrže a za smuteční síní bylo vytvořeno místo pro umístění kontejnerů za kaplí. V roce 2022 proběhla rekonstrukce cesty vedoucí středem hřbitova a ke smuteční síni. Bylo zhotoveno nové osvětlení hřbitova. V tento rok byl také vystaven přístřešek navazující na smuteční kapli a má lidem sloužit při účasti na pohřbech především ve dny deštivého počasí.

V centru obce se rovněž nachází kulturní dům, obecní úřad a sportovní hala. K dispozici má Koryntá také venkovní sportovní areál se třemi tenisovými kurty, má svou požární zbrojnici, pálenici, dům s pečovatelskou službou. Obec má vlastní zdroj vody a svou čističku odpadních vod.

Kulturní dům

ZŠ a MŠ Korytná

Čistička odpadních vod

Dům s pečovatelskou službou

Korytná je nositelkou titulu "Vzorná obec Jihomoravského kraje". O pracovistosti a obětavosti občanů Korytné svědčí i to, že obci bylo propujčeno prezidentem republiky generálem Ludvíkem Svobodou "Vyznamenání za zásluhy o výstavbu", které převzali zástupci obce dne 3.září 1970 přímo z rukou presidenta na Pražském hradě. Dalšího ocenění se obec dočkala v roce 2017, kdy získala v rámci krajské soutěže Vesnice roku zelenou stuhu. Mimo tato ocenění se staly děti spolu s Ekotýmem v roce 2017 držiteli (udílí se na dobu dvou let) mezinárodního titulu Ekoškola, který byl v roce 2019 a 2021 obhájen. 

Vynikající slivovice spolu s ojedinělým folklorem a krásnou okolní přírodou jsou hlavními devizami dnešní Korytné. Odedávna se tu zpívalo a ke zpěvu hrával gajdoš, čili dudák. Později k němu přibyla hudecká hudba, a když nebyl gajdoš, hráli hudci i bez něj. V roce 1893 vznikla v Korytné dechová hudba a hraje dodnes. Jen její členové se už několikrát načisto změnili. Aby bylo kde brát nástupce, o to se stará dětský lidový soubor písní a tanců Korytňánek.

Školství v Korytné sahá až do 1. pol. 17.st. Kde se učilo zpočátku, není známo. První zmínka o školní budově je teprve z roku 1768. Roku 1833 si Korytňané postavili novou školu, na tehdejší dobu velmi pěknou. Jelikož obyvatel přibývalo, ani tato škola nestačila, takže r. 1896 byla postavena školní budova o dvou podlažích, která sloužila svému účelu do roku 2018. Zajímavostí je, že všechny školní budovy měly číslo popisné 1. Škola je organizovaná jako trojtřídní s pěti postupnými ročníky. V obci je rovněž mateřská škola. V roce 2018 došlo k rekonstrukci budovy mateřské školy a v rámci ní, byla ZŠ přesunuta do těchto prostor. https://www.korytna.cz/soucasnost-rok-2018-zs-korytna/
 

Tradice

Několik dní před svatým Mikulášem se lidé schází u rozsvěcování vánočního stromu, chodívají čerti s Mikulášem a andělem. Mužáci a všichni korytňané za doprovodu muzikantů z Korytňanky zpívají  koledy.O Štědrém dnu se někteří lidé postí, aby uviděli zlaté prasátko, o Štědrém večeru se chodí na půlnoční mši. O svatém Janu, 27. prosince, chodívají chlapci oblečení jako řezníci. Fašank je všemi i svoje lidové zvyky a tradice. očekávaný svátek. V pondělí chodívají mládenci v krojích za doprovodu dechové hudby Korytňanky od domu k domu a zpívají. Dostávají zvláštní pečivo - boží milosti nebo koblihy, a slivovici. Večer je pak taneční zábava. V úterý chodí maškary a večer je zase taneční zábava, při níž se o půlnoci za velikého nářku chasy pochovává basa. Potom následuje doba pokání. Korytňané udržují mnoho dalších zvyklostí, vztahující se k Velikonocům, prvnímu máji či Dušičkám. K těm nejoblíbenějším patří ale hody, které připadají na poslední neděli v září, neboť je svátek patrona Korytné, Sv. Václava.

 

Flóra

Na katastru obce je pro ochranu vzácné květeny a zvířeny vyhlášena přírodní památka Nové louky. Najdete ji na pravé straně silnice z Korytné do Strání, asi dva kilometry od Korytné. Je to pestrá, mírně členitá louka s teplomilnou květenou na severně exponovaném svahu, ve vrchní části chráněná lesem. Je zde navíc rozptýleno několik vodních zdrojů s ochrannými pásmy. Z významných druhů naší květeny zde roste např. kozinec dánský, prstnatec májový, prstnatec bezový, vstavač mužský, vstavač kukačka, hlavinka horská či medovník meduňkolistý, kosatec trávolistý a vzácný druh vrby, vrba rozmarýnolistá.

Také Korytná má svůj dříve slavný pramen minerální vody. Díky sirnatému zápachu nese trošku hanlivý název „ Smraďačka „. Pramen najdete v lese ( N 48° 55‘ 33‘‘ , E 17° 41‘ 58‘‘ ) nad obcí ve výši 432m n. m. Minerálka obsahuje hojnost síry, sůl a také léčivou jílovitou hlínu.

O korytňanské Smraďačce napsal odborné pojednání lékař světové pověsti dr. Tomáš Jordán z Kluže. Narodil se r. 1539 zemřel roku 1585(1586). Procestoval celou Moravu a výsledkem byl latinsky napsaný spis, který do tehdejší češtiny přetlumočil tehdejší slavkovský radní písař Ondřej Zborský r. 1580. V knize popsal dr. Jordán 12 moravských vod včetně korytňanské Smraďačky. "Voda korytnenská má v sobě hojnost drobtuov sirnatých, množství soli a snad trochu země hojitedlné, hlinovaté. Na celé Moravě jsem nemohl viděti vodu, v které by sůl tak subtylná a sirau smíšená byla." Za sto let po dr. Tomáši Jordánovi zkoumal korytňanskou smraďačku brněnský fyzik Jan Ferdinand Hertodt z Todtenfeldu a vydal r. 1669 o tomto zkoumání spis "Tartaro Mastix Moraviae". Mimo jiné napsal toto: " Pramen je bohatý na síru a obsahuje sůl, něco i ochry tj. jílovité léčivé hlíny. Kteroužto vodu pro tyto minerály k užívání, uzdravování a nabývání sil doporučujeme." Zdroj: Korytná jubilujjící

 

V rámci rozvoje turistického ruchu mikroregionu Východní Slovácko, byla Korytňanská rozhledna zvaná Obecnice  zhotovena v roce 2011 nad Korytnou, v lokalitě Nové louky ( 48°54´50.92´´S, 17°40´12.57´´V ) . Je zhotovena z 15 kubických metrů smrkové kulatiny a stojí na základech z 15 metrů kubických betonu.

 Od roku 2023 vzniklo u rozhledny bistro Vintrovka, které se těší velké oblíbenosti.

 

 

Projít se a kochat krajinou se můžete také k vodní nádrži Podseďák.

 

Památná hrušeň Pavlových je také cílem krásné procházky v Korytné.

 

Zvonička může být také cílem procházky a odpočinku.

S nápadem postavit obecní zvoničku přišel v roce 2022 starosta obce p. Josef Klon. Nápad v témže roce zrealizoval. Dne 16.10.2022 ji posvětil pan farář Mgr. Zdeněk Gerhard Klimeš.
Zvony určitě patří k úžasným lidským vynálezům. Jsou odedávna znamením bohoslužeb, kdy připomínají věřícím modlitby, oznamují konec lidského života, mohou varovat před nebezpečím, ale jejich zvuk umí také přivítat, nebo rozloučit se s poutníky. Lidé je zavěšovali do kostelních věží, ale také do zvonic a zvoniček, třeba takových, jakou se dnes můžeme pochlubit u nás v Korytné. Tuto zvoničku pro nás na náklady obce vyrobil kameník pan Blaha z Vlčnova. Byla vyrobena z pískovce. V její spodní části je vytesán reliéfní znak obce Korytná a ve střední části, u patky sloupu zvonice najdeme letopočet osazení, tedy rok 2022, který je vytažený černou barvou. Pískovcové prvky mají pemrlovanou povrchovou úpravu. Zvon, který je upevněný ve zvonové lucerně je vyroben panem Janem Šedou z Kostelce na Orlicí, a je celý z bronzu. Věříme, že její umístění s krásným výhledem na lesy a louky nejen našeho katastru, poskytne jak krásný panoramatický výhled, tak nabídne chvilku ke krátkému odpočinku, či zamyšlení. JK, starosta

Vodní nádrž Sojerák byla vybudována v rámci pozemkových úprav Státním pozemkovým úřadem. Napouštět se začala v prosinci 2021 a v lednu roku 2022 už byla zaplněna.  

 

Spolky
TJ Korytná, Sbor dobrovolných hasičů, Spolek Dr. Stivara, Mužáci, dechová hudba Korytňanka, holubáři, myslivecké sdružení Hluboček, spolek včelařů, spolek rybářů.
Zaniklé spolky: Korytňánek, tenisový oddíl pro děti, Kadlůbek, SPCCH 

 

Rodáci naší obce, na které můžeme být náležitě pyšní:

- učitel Josef B. Kolář - Kochovský, který napsal několik knih básní a prózy, přičemž si bral náměty ze Slovácka

- další byl Ferdinand Tomek, který se spolu s řídícím Josefem Stivarem zabývali hudbou a národopisem

- v chemickém oboru vynikl rodák z Korytné Ing. Dr. Jan Juřena

- pan Josef Stivar, ředitel školy v letech 1890-1926 a jeho syn dr.František Stivar (1891 - 1974) - čestný občan obce Korytná.  Vždy se zajímal o kulturní a společenský život v obci, přičinil se o zřízení jednatelství státní spořitelny, založil soubor Korytňan a cimbálovou muziku, podílel se na na zřízení "Staré izby", v roce 1953 vydal vědecky fundovanou monografii

"Podjavořinská dědina Korytná", přispíval národopisnými články do časopisu "Malovaný kraj", v Brně založil filharmonický orchestr a věnoval se Slováckemu kroužku.

- v próze a dramatu působil rodák z Korytné dr. Rudolf Matějíček

- jako botanik-florista, konzervátor ochrany přírody vynikl učitel Stanislav Staněk (1903-1982).

1922–1948 učitel v Korytné, učitelské působení v obcích Frélichov, Francova Lhota, Nivnice, Luhačovice a Bánov,
1950–1956 vedoucí botanického oddělení Krajského muzea v Gottwaldově (Zlíně) 
Zajímavé okolnosti: při tragické nehodě v roce 1956 na jedné ze svých botanických exkurzí po Slovensku při vyskakování z rozjíždějícího se vlaku přišel o obě chodidla
Nástup S. Staňka do Korytné byl úzce svázán se zahájením botanického průzkumu Bílých Karpat. Zápisy z prvních let obsahovaly podrobné soupisy druhů z každé navštívené lokality, zakresloval také schematické mapy doplněné seznamy parcel a vlastníků jako podklady pro vyhlášení rezervací. Kolem roku 1954 předal na Krajský památkový úřad v Brně návrhy více než 60 bělokarpatských rezervací, bohužel se v té době podařilo zajistit legislativní ochranu jen několika z nich. V roce 1980 S. Staněk předal Moravskému zemskému muzeu 46 svých terénních zápisníků a 229 objemných svazků herbáře, doposud byly zpracovány jen některé. Čerpáno: Internetová encyklopedie dějin Brna

- další osobností je rodák z Korytné Klement Boris Šoták (1895-1966) - legionář. Byl dobrovolníkem československých légií, nositelem Válečního kříže a řady dalších vyznamenaní, ale hlavně ryzí vlastenec a celoživotní zastánce Masarykových ideálů.

- Významná art brut malířka a básnířka MARIE KODOVSKÁ ...Marie Kodovská se narodila 21. 12. 1912 v Korytné u Uherského Brodu. Vyrůstala v početné dělnické rodině na moravském Slovácku, poznamenána od mládí zchromlou pravou rukou. Vychodila osm tříd obecné školy a později pracovala jako zemědělská a textilní dělnice v hebvábnickém závodě Henap (později Brokát a nyní Hedva Brokát, s.r.o.). Vdala se dne 14. 7. 1935 v Korytné. Do Rýmařova se přistěhovala v roce 1946 na jaře a pracovala v textilní továrně Brokát. Od roku 1955 jako invalidní důchodkyně, vychovávala své tři děti. Začala malovat z podnětu svého syna Vladimíra a dcery Jiřiny v dubnu roku 1964. Galerie Marie Kodovské se nachází v původním domě na Mlýnské ulici č. 21 v Rýmařově.

- Současná nepřehlédnutelná osobnost folklorního (a vůbec kulturního) života Uherskobrodska a okolí, primáš, zpěvák, sběratel a upravovatel lidových písní, autor pořadů atd. – Lubomír Málek ( v roce 2015 oslavil krásné 70. narozeniny). Zemřel 30.10.2021.

 

Literatura o Korytné:

 1. Balatý Alois: Voda korytňanská smradiavka, rukopis

 2. Bartošek Jiří a spol.: Kronika Uherského Brodu (rukopis upravená Janem Zemanem)

 3. Borýsek Jan: Korytňanské paměti, rukopis.

 4. Dvorský František: Vlastivěda moravská, strážnický okres

 5. Farní kronika v Korytné (1904-1960)

 6. Hosák Ladislav: Dějiny moravského Slovenska

 7. Jordán Tomáš, dr. z Kluže: Kniha o vodách hogitedlných aneb teplicech moravských r. 1578 (vyd. B. Slavíka)

 8. Kučera Jan: Paměti města Uherského Brodu z r. 1906

 9. Letocha Václav: Památky města Uherského Brodu z r. 1724

10.  Matějíček Rudolf: Stručná kronika Korytné r. 1953

11. Niederie Lubor a spol.: Moravské Slovensko r. 1923

12. Prager Ferdinand: Na panství knížat z Kounic

13. Prager Ferdinand: Vinohrad Komenského a jiné historické obrázky

14. Prager Ferdinand: Turistický průvodce po Uherském Brodě a okolí

15. Schwoy František: Topografie markrabství moravského I. (1793-1794)

16. Slavík František Aug.: Moravské Slovensko (Hodonín 1903)

17. Stivar František a spol.: Podjavořinská dědina Korytná 1953

18. Stivar Fr. a kol.: Korytná 700 let - rok 1970

19. Školní kronika v Korytné (nyní okresní archív Uh. Hradiště)

20. Tomek Ferdinand: Paměti obce Kortné, rukopis z r. 1896

21. Tomek Ferdinand a Horák Jiří: Slovenské písně z Uherskobrodska r. 1896

22. Wolný Řehoř: Topografie markrabství moravského III, 1842

23. Zeman Jan: Stručné dějiny Korytné, rukopis 

24. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Slovácké muzeum v Uh. Hradišti: Uherskohradišťsko, 1982

25. MNV Korytná: Podjavořinská dědina Korytná, 1970

26. MNV Korytná: Korytná jubilující, 1974

27. 100 let od položení základního kamene dnešní školní budovy, brožura, kolektiv autorů r. 1996 

28. 70. výročí korytňanské kopané 1931-2001, brožura, vydal oddíl TJ r. 2001

29. Slovácké figurky, Povídky z Korytnéj, autor Václav Gál, vydal Petr Gál vlastním nákladem k životnímu jubileu autora, 2008

30. Korytňanský kostelíček a život lidí kolem něj, autorka Marie Gálová, vydala Marie Gálová vlastním nákladem, 2016